Otevřít menu

Na úvodní stranu Obecní knihovna Vysokov

Návštěv :
Celkem : 1624
Týden : 9
Dnes : 0

Upozornění pro všechny návštěvníky knihovny :

V týdnu 26. 2. 2018 - 2. 3. 2018 bude knihovna zavřená 

 

 

 

 

Trénování paměti - 2018

 

Ve středu 31. ledna 2018 opět zahajujeme v knihovně cyklus lekcí pro všechny zájemce z řad našich seniorů.

 

Přijďte mezi nás ! Začínáme jako obvykle v 16.00 hod. A také jako vždy budete potřebovat pouze dobrou náladu.

 

Další lekce se uskuteční následující středy t.j. 7. 2., 14.2., 21. 2. a poslední - tedy pátá lekce 7. března 2018.

 

 Případné změny v termínech naleznete zde.

 

 

 

2018

......................................................................................................................

 

 

 

 

Výlet na Boušín

 

Po roce váhání jsme se konečně vypravili s dětmi na Boušín ve Slatině nad Úpou, do místního kostelíka. Není to tak jednoduché se sem dopravit s malými dětmi z Vysokova. I když přes naši vesnici vedou tři železniční tratě, nemáme tady ani jednu vlakovou zastávku, ze které bychom dojely do  stanice Olešnice u Červeného Kostelce, odkud je to na Boušín nejblíže. Autobusové spojení také není tak jednoduché, zvláště když se nejedná  o pracovní den, ale o sobotu nebo neděli.

 

Tak jsme využily nabídky Zdeny Hovorkové, která se chystala s vodáky sjíždět na raftech řeku Úpu z Havlovic, že nás autobusem svezou až na Boušín. V Havlovicích u sportovního areálu jsme se účastnili přípravy raftů na sjezd. To bylo pro děti zajímavé zpestření, které opozdilo náš nahlášený čas příjezdu, ale nebylo kam pospíchat. Museli jsme jen naše zpoždění ohlásit. Zatím nám ale začalo svítit sluníčko, které bylo doposud stále schované za mraky. Po sklizení všech věcí na břehu Úpy, těch, které sebou vodáci nebrali na rafty, nás pak autobus zavezl až ke kostelíku na Boušíně. Tady nás již očekávala paní Marta Kolísková.

 

My jsme s paní Kolískovou, bývalou starostkou Slatiny nad Úpou, mohli navštívit a prohlédnout si celý kostelíček a zároveň vyslechnout její zajímavý výklad o historii kostelíka a jeho okolí. Seznámila nás v jaké literatuře se můžeme hodně věcí z historie dozvědět. Například  Božena Němcová, která  popisuje v Babičce zázračné uzdravení dívenky vodou z nedaleké studánky. Také spisovatel Alois Jirásek zavádí čtenáře na Boušín v kronice U Nás.

Pak vyzvala děti, ať se zeptají na to, co je ještě zajímá. Byla, jak nám později řekla, příjemně překvapena jejich zájmem. Potom nás navedla na cestičku k lesu a my jsme vyrazili lesem dolů po svahu k zázračné  léčivé studánce. Dále jsme sestupovali po svahu až na cestu, která kopíruje koryto řeky Úpy  až ke Slatinskému mostu, kde si vodáci udělali malou zastávku s občerstvením. Děti si mohly chvíli odpočinout, posilnit se opečenými buřtíky a chlebem. A všichni jsme zase pokračovali dál. Vodáci po vodě a my pěšáci podle toku po cestě. Bylo nádherně, sluníčko svítilo, kvetly třešně, voněly čerstvě rozřezané kmeny popadaných stromů, které ležely podél naší cesty. Už nás začaly pobolívat nožičky.To je před námi ale ještě Červený i Bílý most.

 

U Viktorčina splavu v Ratibořicích se to zlepšuje, prodávají tady totiž zmrzlinu a nanuky. Ale to není  konec, čeká nás ještě pěkný kus cesty k jezu, kde raftaři zakončují sjezd řeky, balí vše do autobusu. Tam  nasedáme a jedeme autobusem na parkoviště do Zlíče, kde čeká zbytek cestujících a zase společně jedeme domů.

 

Výlet se nám opět vydařil. Jen dvakrát nás během cesty pokropil májový děštíček, ale protože bylo teplo, nikomu to nevadilo, za chvíli zase všechno uschlo. Tak se opět těšíme na další výpravu za poznáním a vaši velkou účast.

   

      knihovnice Helena M.


 

Vysokovské děti na chatě Horalka v dubnu r.2013

 

„Pojede se zase na Horalku?“ ptaly se děti, které s námi byly již vloni, při návštěvě knihovny. Ano, ujistili  děti pan Jirka Kosinka a paní  Hana Černá. Stejně jako vloni odjíždíme v pátek a zůstáváme do neděle. Ale nějaká změna nastala. Vypadlo nám jedno auto pro přepravu osmi osob. Vše se rychle vyřešilo a našla se náhrada, jen jsme odjížděli trochu později, než bylo dohodnuto. Auty jsme postupně odjížděli na Horalku, kde děti využívaly houpačky, kolotoč, mohly dovádět na hřišti s míči, které jsme si dovezli. Všichni několika auty dojeli postupně na místo vpořádku a příjemně naladěni. Byl to dobrý začátek.

 

Nastalo přidělování pokojů. H .Černá s M.Veisovou měly těžkou práci. Bylo třeba rozmístit děti tak, aby měl každý svého kamaráda na pokoji nebo co nejblíže. Jednalo se o 22 dětí a ještě velmi rozdílného věku .Potom jsme všichni vyrazili prozkoumat, co se od minulého pobytu v areálu změnilo. Do večeře nám tak čas rychle uběhl.

 

Po večeři se nám ztratila malá pětiletá Anežka, začalo se jí stýskat po mamince a najednou zmizela! Všichni jsme ji začali okamžitě hledat. Dospělí i větší děti hledali po celém areálu i v budově. Byla to bojovka „JOBOVKA“. Našla se, byla pod postelí na svém pokoji. Prý si tak doma hrají na "skovku".

 

Po večeři umýt, po večerníčku spinkat, tak nám to nahlásili rodiče, když jsme děti přebírali. Tak jsme tedy uložili děti v pyžámku do postýlek, ale jen na chvilku. Zase vyskočily a nespal nikdo! To až trochu později. Nikdo neplakal pro maminku nebo tatínka. Možná také proto, že maminky nahradily Romanka Kosinková, Maruška Veisová,Hana Černá, Hela Macková a tatínky zase Martin Vaněk a Jirka Kosinka. Eliška dávala na dobrou noc pusu "tatínkovi Jirkovi" se slovy: „ale jenom na tváš." Ráno mu zase skočila do náruče, když chtěl zase pusu, tak se vymluvila: "Já nejšem estě namalovaná".

 

 Před snídaní byla rozcvička v prostorné herně, venku nebylo zrovna vlídné počasí. Nepršelo, ale bylo chladno a větrno. Nás dnes čeká náročný program, celý den v přírodě. 

 

Ihned po snídani vyrazili zdatní junáci Jirka Kosinka a Martin Vaněk značit cestu, vymýšlet úkoly, uschovávat dopisy s úkoly a také "poklady". Ty zase doma připravila Hela Macková. Všechny děti i my jsme za nimi  s malým zpožděním vyrazily hledat. Kluci i děvčata byli šikovní, podařilo se jim najít všechny ukryté dopisy, podle kterých postupně všechny poklady objevili. Každý poklad se na místě ihned spravedlivě rozdělil mezi velké i malé hledače. Jen poslední poklad jsme si nechali na "potom". Trasa byla dost dlouhá, do chaty jsme dorazili chvíli před obědem. Tak jen rychle svléknout, umýt ruce a hrrrr do jídelny k obědu.

 

Po obědě nastala chvíle odpočinku. Zvažujeme zda nezrušit odpolední výlet na Šerlišský mlýn, ale děti jsou znovu jak na péro, žádná únava se naprojevuje. Tak se postupně po skupinkách přepravujeme hasičským autem na Šerlišský mlýn a odtud pak pěšky hromadně do Deštného v Orlických horách. Musíme ale po silnici,protože na turistické trase leží haldy mokrého sněhu. Zpátky hasičské auto pomáhá podle zdatnosti účastníků, hlavně podle bolavých nožiček. Zde v areálu zase můžeme využívat všechny možnosti zábavy pro děti. Tentokrát je to i minigolf, stolní hokej nebo stolní fotbal. Ti nejmenší okukují zvířátka která zde chovají, lákavé jsou stále prolézačky, houpačky i kolotoč. Větší kluci  si hrají na hřišti s míčem. Ve stejné zábavě pokračují i po večeři. Čeká nás totiž ještě druhá večeře, kterou pro nás všechny připravili ve stylovém "týpíčku". Děti toho už moc nesnědly, ale byla to pro ně trocha romantiky. Potom se jdeme umýt a do postýlek! Pozor, ale to jen ti nejmenší ,protože v televizi je film. No nemělo by to být, ale ráno nemusíme do školy. A na pobyty na horách bez rodičů se po čase  vzpomíná hlavně na to, že se mohlo něco, co doma maminky nedovolily. Potom jdou spát všichni, únava je zmohla. Noc byla klidná.

 

  V něděli nám nádherně svítí sluníčko už od rána. Jdeme cvičit ven na hřiště. Nálada je vítečná! Po snídani se jde na procházku po vesnici. Jdeme si prohlédnout do chlívku prasátka. Konečně si také rozdělujeme poslední nalezený poklad. Pak se pomalu vracíme k Horalce. Zastavujeme se  krátce u koní, které jsme k ohradníku nalákali na čerstvou trávu. Nechávají se od dětí pohladit po sametově měkoučkých nozdrách. Pro děti je setkání s živými zvířaty příjemný zážitek. Zdržíme se ještě chvíli na místním dětském hřišti, kde si děti vyzkoušely prolézačku a skluzavku a obsadily i oblíbené houpačky. Pak se pomalu vracíme zpět. V rybníku u chaty děti zase objevily ve vodě žáby, které ze břehu pozorovaly. Na oběd je ještě čas, tak se musí využít lano, které máme s sebou .Přetahovaná se změní v boj, který končí nerozhodně. Ovocný pohár pro vítěze vyhrávají vlastně všichni. Pak se lano roztáčí ,těm co přes něj dokáží skákat jednotlivě, nebo ve dvou, dokonce ve třech najednou tleskáme!! Tak se bavíme až do oběda. Potom jdeme balit svoje věci, pomalu vyklízet a kontrolovat pokoje.

 

Odpoledne jsme náš pobyt zakončili zmrzlinovým pohárem, který jsme si vychutnali venku na sluníčku .Pak už začali přijíždět pro děti jejich rodiče a postupně jsme se rozcházeli domů.

 

Myslím, že se pobyt na Horalce vydařil. Za to patří dík všem zúčastněným. Děkujeme dětem, že se chovaly slušně, byly poslušné,  zkrátka vzorné. Dospělákům díky za spoustu aktivit které pro děti připravili a že vytvořili pro všechny příjemné prostředí. Dík patří také těm, kteří pomohli s dopravou tam i zpátky domů.

        

        knihovnice Helena M.


Výprava za daňky

 

Tato akce se povedla také jen částečně. Záměrně jsme vybrali datum návštěvy obory v týdnu pololetních prázdnin. Sluníčko svítilo od časného rána, bylo krásné předjarní počasí. Vypadalo to, že se akce vydaří, ale tohle všechno bylo málo pro ty, na které jsme ještě chvíli čekali před knihovnou, kde jsme si dali sraz s odchodem v 8.30 h.

Vyšli jsme za daňky do obory, která se rozkládá na louce i v lese mezi Vysokovem a Starkočí. Každý z nás pro ně nesl něco dobrého. Pan Lelek, kterému obora patří, na nás již čekal. Odemkl bránu a vpustil nás dovnitř. Zavedl nás k lovecké chatě a šel nasypat daňkům krmení. To proto, aby je vylákal z lesa, kde bývají většinu času ukryti, abychom je mohli pozorovat z malé vzdálenosti. Daňci pomaličku a postupně vycházeli z lesa na louku k chatě. My jsme jim z verandy zatím házeli donesené dobroty - jablíčka, tvrdé pečivo a kaštany byly pro ně malým zpestřením.

Pan Lelek děti poučil čím a jak zvířátka celou zimu přikrmuje Co za dobroty pro ně již na podzim chystá, jaká všechna zvířata v oboře má, že samicím muflonů se říká ovce a daňčí samice jsou danily. Jaký je rozdíl v péči o mláďata mezi daňky a muflony, kdy shazují daňci paroží, za jakou dobu jim opět naroste. Zatím daňci paroží mají, kluci se obávali, jestli mohou mezi ně na palouk. Pan Lelek jim řekl, že dnes se nemusí daňků a jejich paroží obávat, ale v době páření jsou opravdu nebezpeční i ve volné přírodě. To byla pro kluky ta správná informace, na kterou čekali. Pomalu a opatrně, aby je nevyplašili, vyrazili mezi daňky a danily.

Je to zvláštní krásný pocit dívat se na ty děti, jak se snaží dostat na co nejmenší vzdálenost k tak plachým zvířatům. Tak blízko, že si na ně mohou i sáhnout. Děti to dělaly tak opatrně, že daňky vůbec nevyplašily, naopak si brali od dětí žrádlo přímo z ruky.

Potom nám pan Lelek ukázal i loveckou chatu i uvnitř. Klukům předvedl jakou zbraň používá k lovu, také svoji sbírku loveckých trofejí. Děti měly také spoustu otázek na které jim pan Lelek dovedl zajímavě odpovídat. Nám prozradil, že nejsme první návštěvníci obory a kdo všechno jej tady navštívil. Bylo to pro nás krásné dopoledne.

 

Ještě jednou panu Lelkovi děkujeme,ž e se nám tak věnoval a těšíme se na další příležitost, kdy budeme moci oboru znovu navštívit. Doufáme, že se nás sejde víc, než tomu bylo tentokrát.

 

Fotografie z našeho výletu si prohlédněte ve fotogalerii.

 


Dětský maškarní karneval

 

Dětský maškarní karneval, to je již tradiční zábava pro děti z Vysokova a okolí. Pro děti jsou připraveny různé soutěže a hry. Po promenádě masek a tanečním reji všech dětí nastane vyhodnocení deseti nejroztomilejších. Těm jsou postupně předány odměny. Pak si zase masky zadovádí na parketu, občerství se a následuje další důležitá čast programu: losování tomboly!

 

Tombolu si děti losují sami tak, že se střídají. Ty které nic nevyhrály z tomboly jsou vyzvány na parket. Při tanci se na ně snese déšť sladkostí, které si mohou posbírat. Je to mela, ale každému se podaří něco vybojovat. Tak po ukončení zábavy odcházejí spokojeni děti i rodiče.

 

Tak zase na shledanou příště.

 

Fotografie z karnevalu najdete ve fotogalerii.

 


Práce v naší knihovně v roce 2012

 

Kromě půjčování knížek a časopisů v knihovně pečujeme, společně s několika členkami ČSČK, o květiny v budově úřadu i před ní. Na chodbě před knihovnou se společně také staráme o aktuální výzdobu dvou nástěnek. Jedna se týká života v obci a na druhé vystavujeme kresby a výrobky dětí, které zhotovily přímo v knihovně, nebo je přinesly z domova. Také pomáháme v obci při různých akcích.

 

V lednu jsme si promítli záznam vánoční besídky, kterou natočil kameraman Petr Rousek. Starostka obce pí.Fiedlerová předala na památku všem účinkujícím dětem kopie jejich vystoupení. Pochválila je a poděkovala jim.

 

V únoru jsme zase společně uspořádali dětský karneval se soutěžemi, oceněním nejlepších masek a bohatou tombolou.

 

V březnu jsme se začali připravovat na Velikonoce. Vyráběli jsme velikonoční přání s různými motivy. Dokázali jsme jich zhotovit tolik, že se dostala do všech domácností v naší vesnici tak, že jsme je s dětmi roznesli do všech poštovních schránek.

 

V měsíci dubnu jsme se sedmnácti dětmi, různého věku, vyrazili do Orlických hor na prodloužený víkend na chatu Horalku. Co nejvíc času jsme s dětmi trávili venku v přírodě a večer, kromě jiných činností, četli knížky zapůjčené v knihovně. Vyráběli jsme také kytičky z krepového papíru a zároveň nacvičovali krátké vystoupení na Den matek.

 

Pak jsme se také jedno odpoledne jako diváci účastnili s dětmi Simulované dopravní nehody. Děti sledovaly jak mladí požárníci označují raněné, jak je ošetřují, vyprošťují z havarovaných aut a odváží podle závažnosti jejich zranění.

 

Na ukončení školního roku, než se většina dětí rozletí na prázdniny, jsme pro ně uspořádali soutěžní odpoledne. Kromě soutěží musely děti najít poklad. Byl to jen batůžek nakoupených sladkostí, které si spravedlivě rozdělily. Na závěr jsme si ještě na ohništi opekli buřtíky.

 

O prázdninách jsme podnikli jen krátké výpravy do okolí vesnice, sbíraly a sušily bylinky, které jsme si tak už chystaly na Vánoce.

 

Už od září jsme začali vyrábět barevné kohouty z papíru. Pořadatelé je použili při výzdobě sálu, při letošním jubilejním ročníku amatérské filmové soutěže Vysokovský kohout, která se konala v listopadu. Za osvětovou besedu Vysokov přišla dětem poděkovat pí.Jana Majerová, která také přinesla dětem za jejich pomoc nějaké sladkosti.

 

V září jsme s dětmi dvě odpoledne přesazovali náletové stromečky z lesa do připravené školky v obecní ohradě. Jako odměnu jsme dostali buřtíky atd. Hned jsme si je po dokončení práce opekli.

 

Na oslavě diamantové svatby, kterou pro manžele Majerovy uspořádala rodina a zástupci obce, vystoupily i vysokovské děti se svým krátkým pásmem básniček a písniček,  které nacvičily s pí.Vlachovou v knihovně.

 

Měsíc listopad, to je pro nás už příprava na Vánoce. Musíme si zopakovat koledy, musíme je umět na vystoupení při rozsvěcení vánočního stromu. Chystáme zase malou pozornost do každé domácnosti v naší vesnici, to znamená ušít z látky 200 pytlíčků a ty naplnit usušenými bylinkami, které jsme sbírali s dětmi už v létě.

 

Při poslední schůzce v prosinci v knihovně jsme poseděli společně u kafíčka nebo čaje, pochutnávali jsme si na domácím vánočním cukroví. Přečetli jsme si kdy a jak se k nám dostala vánočka, proč se plete z devíti pramenů, co jednotlivé prameny a patra symbolizují a děti nám vyprávěly o tom jak se doma chystají na Vánoce a jak se těší na dárky.

 


Vysokovská vánoční besídka

 

 Po roce se opět v místní hospodě konala Vánoční besídka na kterou si "naše" děti pro nás dospěláky připravily scénku. Daly jí název "Vánoce ve vysokovské rodině."

    Scénku napsala patnáctiletá Michaela Gelliová,při secvičování jí pomáhali stejně staří kluci Patrik Tesař a Zdenda Kosinka s kulisami pak pomáhala Lucka.

    Kromě scénky s dětmi secvičil pan Oldřich Bohadlo několik vánočních koled,který je také doprovázel při vystoupení na kytaru.

    S vánočním programem Staročeské  zpívánky vystoupily děti z mateřské školky na Kramolně.Ty se v naši obci často účastní společenských akcí.

    Poprve nás navštívil se svým programem folklorní soubor Barunka z České Skalice.Měli připraveno pásmo Kucmoch. Někteří návštěvníci jejich perfektní vystoupení znali již z Babiččina údolí v Ratibořicích.Pro jejich secvičené pásmo bylo na místním jevišti málo místa,proto ani všichni nevystoupili.I přes tyto problémy se to

 divákům moc líbilo.

    Atmosféra Vánoc byla zvýrazněna výzdobou.Vysoký vánočně ozdobený smrk stál v rohu,na stolech vázičky s chvojím.Kolem jeviště rozsvícené elektrické řetězy a na rampě elektrické vánoční svícny.Před vstupem do sálu mohl každý ochutnat doma pečené vánoční cukroví.

    Svíčky na stolech jsme zapálili až když zhasla úplně všechna světla i ta co měla svítit na jevišti.Bylo to způsobeno selháním světelné reklamy před hospodou.Jeviště v této době osvětloval jen kameraman pan Petr Rousek se svou kamerou, který pro nás celé vystoupení natáčel.

   Děkujeme všem, kteří se jakkoli podíleli na přípravě této akce i těm co podporovali své děti, které  tak vše stihly nacvičit ve velmi krátkém časovém období,ale o to s větším nadšením a potěšením něco předvést.

 Mohu Vám říci bylo to vidět.Diváci v nabitém sále ocenili vystoupení všech silným potleskem.Při scénce se dobře bavili výkony "herců".Divili se jejich nápadům.Nebylo to perfektní,ale nápadité, moc roztomilé a nezapomenutelné.V uspěchaném předvánočním čase krásné a milé rozptýlení.
Co pro nás připraví asi příště.

 


Návštěva vysokovského rodáka pana Jaroslava City

 

     S malou kytičkou ze zahrádky jsme se s několika vysokovskými dětmi rozjeli popřát panu Citovi k jeho 85. narozeninám do Náchoda,kde nyní žije se svojí manželkou.Děti znají jeho pohádkové knížky z naší knihovny.Znají také večerníčky o šnečkovi Maťovi a skřítkovi Klinčekovi. V knihovně máme pověšený obraz který maloval.Děti byly zvědavé jak takový pán co pro ně kreslí obrázky a píše knížky, vypadá.

     Pan Cita nás přivítal velice srdečně.přes své zdravotní potíže se na naše setkání pečlivě připravil.Ukázal dětem,že knížek které napsal,namaloval nebo ilustroval je daleko více,než máme v naší knihovně.Předvedl nám také názorně jak se kreslené postavičky z večerníčků oživují.Vyprávěl jak byla dříve tato práce složitá,bez techniky která se nyní běžně používá.Vyprávěl o počátcích své tvorby,také o tom,čeho v životě dosáhl a ukázal nám co nového připravuje nyní.

     Můžeme se těšit na další knížku s jeho ilustracemi.Odpoledne uběhlo velice rychle,dětem se to velice líbilo.Při odchodu nám pan Cita věnoval několik knížek do naší knihovny a slíbil, že přijede za námi do obecní knihovny ve Vysokově, pokud mu

to zdravíčko dovolí.

Tak mu všichni přejeme hodně zdravíčka a těšíme se brzy na shledanou!

 

Fotografie z návštěvy si můžete prohlédnout ZDE.

 


Výlet do Nového Města nad Metují

 

     Do Nového Města nad Metují jsme z Vysokova jeli  autobusem přes Provodov-Šonov.Pomalu jsme z nádraží prošli městem až k věži Zázvorka,která stojí po pravé straně před náměstím.Zde jsme uhnuli  doleva,do "Zádomí".Zádomím jsme prošli celý okruh kolem náměstí až k Novoměstskému zámku. Nádvořím jsme se dostali do krásně udržované zámecké zahrady.Krytým dřevěným nadchodem od stavitele Dušana Jurkoviče jsme se snadno dostali až  k fontáně s vodotryskem.Na lavičkách v krásném prostředí zahrady jsme si odpočinuli,děti se nasvačily a mohli jsme pokračovat dál.Na dětském hřišti jsme se moc dlouho nezdrželi ,čekal nás další program.Zmrzlina ve známé cukrárně na náměstí pod podloubím,potom ještě návštěva ZOO koutku.Vracíme se jinou cestou ne přes náměstí,ale krásnou procházkou kolem řeky Metuje,pak přes louku,podél skalní stěnystoupáme vzhůru a vycházíme po schodišti proti novoměstské poště.

     Původně plánovaný návrat domů vlakem do Václavic a pak ještě pěšky do Vysokova jsme vzhledem k únavě dětí z velkého horka změnili. Vrátili jsme se opět autobusem.

 


Pěší výlet do okolí Vysokova

 

     Sraz je na horním konci u kapličky v 9 hodin! Společně vycházíme do Starkoče na nově vybudované dětské hřiště.Ráno nám sprchlo,všude je mokro, musíme jít po asfaltové silnici.Není velký provoz,tak to s dětmi zvládáme v pohodě.Na hřišti ,než jsme došli ,sluníčko zatím všechno osušilo.Děti se vrhly na houpačky ,prolézačky ,žebříky i kolotoč a podle chuti se vydováděly.Potom snědly svačinky,co jim s sebou nachystaly maminky nebo tatínkové.Tak a jdeme se podívat na daňky v ohradě.Ti se nám ale moc dobře schovali, tak snad příště.Děti si našly hned jinou zábavu,sbíraly houby v lese kolem cesty ke Lhoteckému dvoru.Výlet jsme zakončili u Macků na zahradě, kde nám pan Macek připravil pro všechny účastníky výletu párky na grilu s chlebem a hořčicí i něco k pití.Potom si ještě ,kdo chtěl , mohl zaskákat na trampolíně a v dobré náladě jsme se rozešli domů.Jaké to bylo, to semusíte zeptat dětí.

 


Výlet do Dubna

 

     Z Vysokova odjíždíme do stanice Česká Skalice-Rozkoš autobusem.Odtud kousek po silnici směr Zlíč,pak uhýbáme vpravo do lužního lesa.Cestou studujeme informační tabule z naučné stezky Dubno.Určujeme si známé  chráněné rostliny a stromy,které tady rostou.Procházíme kolem statku Dubno a naše cesta končí u památníku vojáků padlých ve válce roku 1866.Potom odcházíme do Zlíče na zmrzlinu,kterou jsme dětem slíbili hned na začátku výletu.

     Zmrzlinu mají v cukrárně moc dobrou a hodně druhů,tak si ještě každý dáváme jednou do kornoutku na cestu.Přejdeme most přes přiváděcí kanál do přehrady,pak uhýbáme doprava mezi domy a dál jdeme již polní cestou kolem rybníka.Dostáváme se opět k lesu Dubno a v jeho příjemném stínu se pomalou procházkou vracíme domů.Trošku jsme zakufrovali,ale zato jsme objevili nové krásné zákoutí,kam se člověk hned tak nedostane.

     Do Starkoče jsme došli v místě, které jsme si původně naplánovali.Teď ještě vydržet až do Vysokova.